EVROPSKÝ SOUD PRO LIDSKÁ PRÁVA
Rada Evropy
Štrasburk, Francie

STÍŽNOST

I. STRANY

A. 1. Příjmení: Hradec
    2. Jméno: Jiří
    3. Státní příslušnost: občan České republiky
    4. Povolání: hudební autor, hudební aranžér, výkonný umělec, výrobce nahrávek hudby
    5. Datum a místo narození: 30. 12. 1947, Praha, Česká republika
    6. Trvalé bydliště: Přemyslovská 37, 130 00 Praha 3
    7. Telefon: +4202 22718267
        E-mail: info@jirihradec.cz , info@jirihradec.com
        Web: www.jirihradec.cz , www.jirihradec.com

B. Vysoká smluvní strana
   13. Česká republika


II. POPIS SKUTEČNOSTÍ

14. Vylíčení skutkového stavu:

Jsem občan České republiky, hudební autor, hudební aranžér, výkonný umělec instrumentalista, výrobce nahrávek hudby. Složil, zaranžoval, zahrál a ve svém studiu jsem nahrál stovky hudebních děl, které našly především po roce 1989 uplatnění v TV stanicích ČR pro miliony diváků denně k dokumentárním, publicistickým, zpravodajským, ekonomickým, finančním, kulturním, dětským, sportovním, soutěžním, či dalším pořadům, k filmům, videopořadům, reklamám, vytvořil jsem znělky a kmenovou hudbu pro rozhlasové stanice, atd. V roce 1987 jsem uzavřel smlouvu o mé ochraně s organizací OSA - Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním, dále jen OSA. Bylo to v období předlistopadového režimu a jednalo se o socialistickou organizaci, která měla postavení monopolního inkasisty všech odměn za užití hudebních děl (v rámci Československa děl užitých na území České republiky, když ve Slovenské republice byla obdobná organizace). Členové vedení OSA okrádali skutečně užívané autory přerozdělováním vybraných honorářů ve svůj prospěch, aféra byla známa jako "OSA NOSTRA". Po změně režimu (17.11.1989) vyšlo najevo, že pro rozdělování inkasa vybraných honorářů za užití hudebních děl neexistovala závazná pravidla a jak se po roce 1989 vyjádřily některé více informované osoby - funkcionáři OSA - okrádaných byla řádově zhruba polovina, "peníze se přehazovaly vidlema". Věřil jsem, že nové vedení monopolního inkasisty honorářů za veškeré užití hudebních děl bude postupovat jinak - tedy transparentně, podle práva, s přesnými pravidly a jejich dodržováním. Bohužel opak je pravdou. Prokazatelná užití mých hudebních děl mně nebyla řádně vyúčtovávána a proplácena. Ukázalo se, že OSA neumí doložit evidenci užití hudby, nezná základní početní úkony, nelze zjistit jakého konkrétního období a jakých pořadů se neprůhledné vyúčtování OSA týká, některá užití hudby (např. znělku) OSA úmyslně neproplácí a vedení OSA dokonce vědomě používá zfalšované listiny. Představitelé OSA namísto nápravy stavu intrikují, zamlčují mé požadavky na dodržování práva a etiky, zatajují užití mé hudby, používají lživá nařčení (byl jsem prý zaměstnancem ČT a zneužíval postavení v práci, mám nemorální nároky na úkor ostatních, atd.), která nikdy nedokládají důkazy. Tisíce užití mých cca 350-ti v OSA řádně ohlášených skladeb, nebylo subjektem OSA přes mé reklamace bráno na zřetel, ač měly dle ředitele OSA "několikanásobně větší užití než nejpopulárnější české a zahraniční skladby".

Protože mé písemné reklamace OSA neřešil, podal jsem 30.12.1993 první žalobu, kterou se domáhám proplacení autorských honorářů za roky 1990, 1991 a 1992. Dle mých podkladů mně OSA proplatil výrazně méně, než kolik měl proplatit dle skutečnosti. Žalobu jsem podal u Obvodního soudu pro Prahu 6, který ji postoupil příslušnému Městskému soudu v Praze. Městský soud v Praze v roce 1998 vrátil věc opět Obvodnímu soudu pro Prahu 6 jako soudu věcně a místně příslušnému. O mých nárocích uplatněných u soudu 30.12.1993 nebylo k dnešnímu dni rozhodnuto ani soudem prvního stupně.

V říjnu 1995, měsíc po mém prvním soudním stání proti OSA (kde právní zástupkyně OSA neuměla Městskému soudu v Praze vysvětlit jaký subjekt zastupuje a najevo vyšel právní chaos OSA) mně ředitel OSA tajně zablokoval veškeré honoráře písemným příkazem účtárně OSA: "S ohledem na soudní spor zahájený zastupovaným J. Hradcem proti OSA a jeho námitkám blokujte až do odvolání jeho účet". V roce 1996 byla po mých urgencích blokace uvolněna a 21.3.1996 jsem podal (třetí) žalobu proti OSA, ve které se domáhám úroků ze zadržované částky, také o této žalobě nebylo k dnešnímu dni pravomocně rozhodnuto.

V prosinci 1995 jsem podal druhou žalobu proti vyúčtování OSA, za období roku 1993. Při začátku dvou soudních řízení vyšlo najevo, že monopolní inkasista všech odměn za užití hudebních děl vystupuje paralelně pod několika identifikačními čísly a různými názvy, stamiliony Kč ročně vybírá pod identitou subjektu zrušeného v roce 1992. V lednu roku 1996 Městský soud v Praze obě mé žaloby nepravomocně zastavil rozhodnutími o právní neexistenci subjektu OSA.

Dne 29.1.1996 odvysílala Česká televize pořad NADORAZ o ochraně autorských práv v ČR, neproplácení za užití hudby, chaosu v právním zázemí OSA s používáním několika IČO. Pořad byl natáčen i v mém nahrávacím studiu - přehrál jsem příklady neproplácení mé hudby (znělku známého pořadu Debata, hudby k denním zprávám ČT, apod.), uvedl jsem, že neproplácení hudby lze u OSA reklamovat - po obdrženém vyúčtování, které OSA zasílá s až dvouletým zpožděním oproti datu užití, že OSA požaduje důkazy na videu, ale neměl videopřístroj.

Vzhledem k tomu, že klíčem k dosažení úspěchu v mých nárocích na vyplacení odměny za užití hudebních děl mohla být i účetní závěrka, ke které bych měl mít ze zákona přístup, což OSA neakceptoval, uplatnil jsem 23.5.1996 (čtvrtou) žalobu, kterou se domáhám, aby mně byla zpřístupněna účetní závěrka OSA. Soud prvního stupně mé žalobě dne 19. září 2000 vyhověl, odvolání nebylo odvolacím soudem k dnešnímu dni vyřízeno. Soudní znalec vyjádřil s vykřičníky údiv nejen nad tím, že účetní závěrka OSA je nepřezkoumatelná, neboť nerespektuje pravidla účetní osnovy, ale, že je uvedeno IČO 023531 - subjektu OSA již čtyři roky neexistujícího.

Dále jsem uplatnil v roce v roce 1997 u Městského soudu v Praze žaloby (pátá a šestá), kterými se domáhám řádného proplacení autorských honorářů za roky 1994 a 1995. Žaloby (2, 5 a 6) jsou nyní sloučeny a vedeny u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 68/97 a též v této věci nebyl k dnešnímu dni vydán ani rozsudek soudu prvního stupně.

Toto jsou základní fakta, která dokumentují, že jsem se nesmířil s tím, že mne monopolní inkasista OSA 14 let okrádá na odměně za užití hudebních děl a že jsem si dovolil v České republice, která se deklaruje jako demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana, obrátit se se svými požadavky na soudy a dokumentující, že soudy České republiky nebyly schopny skončit pravomocně řízení, ve kterých jsem se domáhal úhrady neproplacených autorských honorářů.

Za to, že jsem se obrátil na soud jsem byl v neperiodické publikaci vydávanou OSA, tedy v publikaci, kde se nemohu domáhat ochrany podle tiskového zákona, osočen stylem praktik Státní bezpečnosti ČSR v 50-tých letech, v článku podepsaném panem Pavlem Chrastinou - členem výboru OSA, členem legislativní komise OSA a šéfredaktorem časopisu Zpravodaj OSA.

Po mých nevyslyšených písemných žádostech o veřejnou omluvu, jsem podal dne 31.12.1996 žalobu na ochranu osobnosti, ve které se domáhám omluvy za sérii lži, smyšlenek, nařčení, urážek a intrik, obsažených ve Zpravodaji OSA č. 17 z května 1996, článku PŘÍPAD HRADEC - SLOVO NA VYSVĚTLENOU.

Zmíněný článek je profesionálně zdařilým útokem na mou osobu, lidskou důstojnost, osobní čest, dobrou pověst, prestiž, profesní uplatnění. Nabádá tisíce adresátů časopisu Zpravodaj OSA, mých kolegů autorů, hudebních dramaturgů, režisérů, kteří používali mou hudbu, k opovržení nad mými údajnými skutky, které si k tomu účelu P. Chrastina jako funkcionář OSA zcela vymyslel. Jedním z důsledků bylo i hlasování obelhaných účastníků valného shromáždění OSA (kam od r. 1996 nesmím) o mém vyloučení. V průběhu soudního řízení před obecnými soudy - Městským soudem v Praze a Vrchním soudem v Praze bylo dosaženo toho, že celý předmětný článek byl účelově roztříděn do jednotlivých částí, na jednotlivé dílčí, mne poškozující výroky. Obecné soudy nejprve rozhodly o omluvě žalovaného, později bylo konstatováno, že jde o naplnění práva na svobodu projevu a bylo rozhodnuto, že mně přísluší jen nekonkrétní omluva za jeden poškozující výrok a nepřísluší mně nemajetková újma v mnou požadované výši. Tohoto výsledku bylo dosaženo tím, že zejména Vrchní soud v Praze k odůvodnění svých výroků vycházel ze situací, ke kterým nikdy nedošlo, či jde o přesný opak skutečnosti. Tento soud pro své rozhodnutí manipuloval se skutečnostmi, které byly doloženy nezpochybnitelnými důkazy. Například - z mých reklamací znal OSA přes 80 různých názvů pořadů ČT s mou hudbou (která v nich posléze přestala být), ale pořad Teletext jsem nezmínil, neboť v předmětné době ještě neexistoval. Má hudba zde tedy zůstala déle a článek P. Chrastiny, vystavěný na fikci mých údajných nemorálních finančních nároků za Teletext, prozrazuje zlost OSA nad tímto opomenutím mé "ochrany". Rozsudek Vrchního soudu v Praze o 4 roky později náhle vychází z předpokladů, že pořad ČT NADORAZ byl o Teletextu (přestože ve spisu je videokazeta i přepis textu, kde není o Teletextu ani zmínka) a že jsem v článku v Lidových novinách 30.4.1996 požadoval úhradu za Teletext (přesný opak je pravdou) - a proto se mi pan P. Chrastina nemá proč omlouvat.

Nejvyšší soud ČR potvrdil rozsudek Vrchního soudu.

Obrátil jsem se proto s ústavní stížností na Ústavní soud České republiky, který svým usnesením ze dne 8. října 2001, č.j. IV. ÚS 163/01 mou ústavní stížnost odmítl. Toto usnesení mně bylo prostřednictvím mého právního zástupce doručeno dne 16. října 2001.

Ústavní soud České republiky neposkytl ochranu ani mně, ani právu obecně.

Má stížnost Evropskému soudu pro lidská práva směřuje proti České republice v souvislosti s procesem zahájeným u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 31 C 2/97, když všechny opravné prostředky byly vyčerpány rozhodnutím o ústavní stížnosti ze dne 8. října 2001.

O porušování autorských práv v ČR subjektem zřízeným na ochranu těchto práv jsem vedl několik let korespondenci s odpovědným Ministerstvem kultury ČR, které je nečinné. Jako příklad uvádím úryvky z mého dopisu ze dne 22.4.1999 ministru kultury ČR: "Vážený pane ministře, urguji nečinnost ministerstva kultury na mou žádost o nápravu stavu ochrany autorských práv v ČR ze dne 22.5.1998, následující po mém dopisu ze dne 29.10.1997. Opakovaně žádám odpovědné Ministerstvo kultury, aby zjednalo nápravu devastace ochrany duševního vlastnictví v ČR organizací OSA - Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním. OSA neproplácí autorům odměnu za některá užití díla, používá padělky, tají podklady k vyúčtování a účetní závěrce, manipuluje s fakty, neinformuje o soudních rozhodnutích. Došlo k paralelní činnosti několika subjektů OSA, k vybírání stamiliónů Kč zrušenou organizací, k hospodaření s těmito prostředky jinou, dle soudů nevzniklou organizací OSA. Retroaktivita ex post pravidel, absence zápisů z valných shromáždění, blokace autorova účtu, neoprávněná výše režijní srážky, střet zájmů, zneužití postavení, zvůle, intriky, obelhávání autorů, úřadů a veřejnosti se staly díky J. Slaninovi, P. Jandovi, P. Chrastinovi, M. Ducháčovi, L. Andrštovi a dalším normou ironizující udělení licence ministerstvem kultury. Řádným vyšetřením orgány činnými v trestním řízení lze vyvrátit podezření, zda nebyla v případě OSA naplněna skutková podstata trestných činů porušování povinnosti při správě cizího majetku, poškozování cizích práv, porušování autorského zákona, zpronevěra, krádež, podvod, pomluva, křivá výpověď, nepřekažení, neoznámení trestného činu, zneužití pravomoci veřejného činitele, zkreslování údajů hospodářské evidence, zneužití informací v obchodním styku, neoprávněné užití obchodního jména, atd. Předpokladem vstupu ČR do EU je odpovídající úroveň ochrany duševního vlastnictví. Léta marně urguji neproplácení tisíců užití mé hudby ochranným svazem vyinkasované, neřešení reklamací, neodpovídání na doporučené dopisy, absenci veřejné omluvy představitelů OSA za konstruování a šíření lží o mé osobě, nápravu porušování etických a právním norem organizací OSA. Dozvídám se na sebe historky, které se nikdy nestaly, neboť si je představitelé OSA za účelem odvedení pozornosti od vlastních nepořádků zcela vymysleli. Mnohaletá cílená diskreditace mé osoby, pomluvy a delegace OSA k uživatelům mého díla vedly k poškození mého jména, ztrátě práce. Vzhledem k pohybu stamiliónů Kč v chaotickém právním zázemí OSA, provázanosti činovníků OSA na další subjekty a vzhledem k užití pojmů smrtelně vážně a organizovaný zločin v souvislostech s mým jménem, vyjadřuji tímto obavu o svůj život."

Ochrana duševního vlastnictví v ČR není právně zajištěna. Ti, co se domáhají ochrany u soudů jsou skandalizováni a perzekuováni. Ti, co při tom posuzují práva skandalizovaných jsou v ČR nepostižitelní.

Pro informaci uvádím, že od roku 2001 mám obsáhlé internetové stránky k tématu ochrany duševního vlastnictví v ČR a činnosti organizace OSA, kde jsou uvedeny i zde zmíněné materiály, soudní dokumenty, mluvené slovo představitelů OSA, užití mé hudby, atd.:

Jiří Hradec - Autorská práva v ČR a zločinné praktiky OSA
www.jirihradec.cz
www.jirihradec.com


III. UVEDENÍ NAMÍTAVÝCH PORUŠENÍ ÚMLUVY A PŘÍSLUŠNÝCH ARGUMENTŮ

15. Odkaz na porušená ustanovení Úmluvy nebo protokolů k ní:

Mám zato, že postupem obecných soudů i Ústavního soudu České republiky došlo k porušení ustanovení Úmluvy, a to článku 6 a článku 8. Porušení článku 6 Úmluvy spatřuji v tom, že v dané věci byla spravedlivost procesu narušena tím, že důkazy jednoznačně podporující argumenty žalující strany jsou soudy České republiky označeny a vykládány jako důkazy ve prospěch žalované strany způsobem popírajícím objektivní stav věci. Mám zato, že v obecné poloze právo na spravedlivý proces zajišťuje-znemožňuje komukoliv, zejména potom soudům, aby svévolně manipulovaly s důkazy. Mám zato, že povinností Ústavního soudu České republiky je zajistit, aby řízení jako celek, včetně způsobu vyhodnocování důkazů, mělo spravedlivý charakter.

Nerespektováním práva na spravedlivý proces garantované v článku 6 Úmluvy vedlo i k narušení mého práva na respektování soukromého života, které je garantováno článkem 8 Úmluvy. Jak jsem uvedl již u obecních soudů v České republice a jak jsem to i důkazně doložil - hudba je pro mne vším, tedy i mou rodinou. Vykalkulovaný brutální útok pana Pavla Chrastiny, vedl k tomu, že obelhaní uživatelé přestali mou hudbu raději užívat, že jsem se ocitl na indexu jako za doby nejtužší komunistické normalizace, kdy oběti totalitní zvůle končili v emigraci, v léčebně, či sebevraždou.

V předmětné věci Česká republika poskytla ochranu zneužití práva na svobodu projevu a práva na ochranu majetku a vystavila mne ponižujícímu zacházení. Tuto skutečnost považuji za porušení článku 3 Úmluvy.

Česká republika tím, že poskytla ochranu tomu, kdo zneužil svobody projevu manipulací z důkazy, není v roli běžného porušovatele norem, ale je přímo státní autoritou - garantem bezpráví, když místo České republiky je býti právě garantem Úmluvy. Mám zato, že Česká republika mi měla poskytnout ochranu před těmi, kteří zneužívají Úmluvu a považuji za zcela špatné to, že se stát postavil na stranu zneuživatele práva. Domnívám se, že Česká republika porušila článek 14 Úmluvy, když připustila, abych byl postižen za to, že mám jiné smýšlení, když za jiné smýšlení považuji již to, že nazývám věci pravým jménem na rozdíl od manipulujících a manipulovaných.


IV. PROHLÁŠENÍ VE SMYSLU ČLÁNKU 35 ODST. 1 ÚMLUVY

16. Konečné rozhodnutí (datum a druh rozhodnutí, soud nebo jiný vydávající orgán)

Usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 8. října 2001, sp. zn. IV. ÚS 163/01

17. Další rozhodnutí, chronologický seznam s uvedením data soudu nebo jiného orgánu a druhu rozhodnutí

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30.6.1997, č.j. 31 C 2/97-42
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24.3.1998, č.j. 1 Co 139/97-60
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22.9.1998, č.j. 31 C 2/97-97
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29.2.2000, č.j. 1 Co 153/99-158
Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29.11.2000, č.j. 30 Cdo 1732/200-177

18. Máte, případně měli jste k dispozici jiný prostředek nápravy, který jste nevyčerpali? Pokud ano, vysvětlete, proč jste jej nevyužili.

Mám zato, že jsem vyčerpal všechny dostupné právní prostředky, které je možné v České republice k ochraně práv použít.


V. POPIS PŘEDMĚTU STÍŽNOSTI A UVEDENÍ PŘEDBĚŽNÝCH NÁROKŮ NA SPRAVEDLIVÉ ZADOSTIUČINĚNÍ

19.

5 000 000,- Kč za morální újmu a náklady řízení.


VI. PROHLÁŠENÍ O ŘÍZENÍ PŘED JINÝMI MEZINÁRODNÍMI INSTITUCEMI

20. Předložili jste výše uvedou stížnost jiné mezinárodní vyšetřovací nebo smírčí instituci? Pokud ano, uveďte podrobnosti.

Ne.


VII. SEZNAM PŘÍLOH

21.

a) Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30.6.1997, č.j. 31 C 2/97-42
b) Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24.3.1998, č.j. 1 Co 139/97-60
c) Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22.9.1998, č.j. 31 C 2/97-97
d) Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29.2.2000, č.j. 1 Co 153/99-158
e) Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29.11.2000, č.j. 30 Cdo 1732/200-177
f) Usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 8. října 2001 sp.zn. IV. ÚS 163/01


VIII. PROHLÁŠENÍ A PODPIS

22. Prohlašuji podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, že všechny informace uvedené v tomto dokumentu jsou pravdivé.


Praha, Česká republika

8. dubna 2002


Jiří Hradec

www.jirihradec.cz
www.jirihradec.com