Zpráva Jiřího Hradce o tom, co odhalil jeho spor s OSA.

           Požádal jsem výbor OSA (v termínu a dle pravidel OSA) o zařazení mého příspěvku jako bod programu valného shromáždění OSA. Nestalo se tak, proto poskytuji tuto písemnou zprávu.

A) Neschopnost OSA chránit autory.

           Za užití hudby náleží autorovi odměna. Není-li tomu tak, je porušován autorský zákon a organizace pověřená ochranou autorů neplní své závazky. Příkladně má hudba se užívala 10 let v kulturních, sportovních, finančních, zpravodajských a dalších televizních pořadech, stovky pořadů ročně. Z korespondence s OSA vyplývá, že i přes mnou poskytnuté aktuální podklady dopustil OSA stav, kdy z monitorovaného vzorku užití mé hudby není prý nejméně 60% pořadů vůbec hlášeno, nebo nemají hudbu. Např. Auto-moto revue, Bully, Daňové přiznání, Debata, Dětská Tutovka, Duel, Maják, Pražský večerník, Přestávka, Studio 6, Studio Sport, Tvoříme svůj domov, Ze světa počítačů, Zdravotní výchova, Zimní olympijské hry 92, Zlatá hokejka 93, Zpravodajství, Zprávy a desítky dalších. Lze dovodit, že tisíce minut hudby ročně zůstane za plného vědomí OSA neevidováno a autorům neproplaceno, televizí však na OSA paušálně zaplaceno, režie pro aparát OSA získána. Nahlášená užití OSA ještě zpochybňuje.

           Nebyl respektován obecně závazný právní předpis ohledně výše režijní srážky (do konce roku 1995 nejvýše 10%). Autorům bylo strháváno až 25% z příjmů, neboť si o tom prý rozhodli sami na valném shromáždění - tiskovka OSA (rozhodl výbor, zpětně od 1.1.1995, viz. Zpravodaj z května 1995). Pro aparát OSA možná 20 milionů navíc.

           OSA předkládá až s dvouletým zpožděním vyúčtování blíže neurčeného užití archivní hudby v TV za blíže neurčené období, takže orientace, případně reklamace je nemožná - je třeba urgovat konkrétní neproplacený pořad. Pouhý seznam skladeb (mám jich 350) to neumožňuje. Jedna minuta má sto vteřin, aniž by o převodu šedesátkové soustavy kompetentní pracovnice věděly (600 nahlášených vteřin je 6 minut). Nebyly propláceny některé druhy užití, třeba znělky, nebo hudba kratší 16-ti vteřin, protože to prý není 8 taktů, nutných k ohlášce díla (?). Pro ocenění hudby užívá OSA kriteria typu: podkres je hudba, která šumí a je jednoduché ji vyrobit, takže musí být finančně desetkrát znevýhodněna (podkres je druh užití a to jakékoliv hudby - opera, beat, symfonie, folk), kvalitu autora OSA rozpozná tímto metrem: nemá všechny druhy užití, tak co to může být za skladatele. Pravidla pro vyúčtování mění OSA se zpětnou účinností. Zápis ze schůze valného shromáždění se nedělá.

           OSA přenáší na autora povinnost evidence a kontroly skutečně užité hudby, čímž ho nutí nahrazovat činnost OSA. Požaduje po autorovi důkaz, videozáznam s tzv. okolím, aby bylo zcela zřejmé kdy a vedle jakého jiného pořadu bylo reklamované užití odvysíláno. 10 až 60 min. mé hudby denně + okolí, to je za 5 let cca 900 tříhodinových videokazet. Je absurdní, aby OSA požadoval po autorovi takovéhle kousky a také nevím jestli už má OSA video. Sám ředitel OSA však stejně „vyúčtovává“ mé hudby od stolu systémem „vždyť jste dostal pěkné peníze“, aniž by se zajímal o skutečné užití. Žádná má reklamace nebyla nikdy správně vyřešena, po letech se objevují zfalšovaná hlášení (Tutovka), na mé urgence OSA nereaguje nebo kličkuje a jediným výsledkem reklamací bylo, že se má hudba přestala shodou okolností právě v těch na OSA reklamovaných pořadech užívat, zatímco jinde zůstala.

B) Existence OSA.

           Považuji za svou povinnost nenechat si pro sebe následující skutečnosti, jejichž zamlčení by mohlo být vedením OSA chápáno jako nekolegiální a zároveň nelze vyloučit, že by mi třeba za rok ať OSA, soud, nebo policie nevyčetly, že po té co jsem se k rozporuplným údajům o OSA dostal, jsem měl neprodleně splnit oznamovací povinnost o skutečnostech možná nasvědčujících tomu, že mohl být spáchán trestný čin.

           Dvě mé žaloby se vztahují na roky 1990, 1991, 1992 a 1993 a byly podány až po několikaletých bezvýsledných ústních i písemných reklamacích. Při soudním stání, které se odehrálo v září loňského roku, vyšly najevo závažné nesrovnalosti v samotné existenci OSA. Právnička OSA nebyla schopna soudu doložit existenci OSA, ani svou oprávněnost jej zastupovat. V tu chvíli nebylo s kým se soudit, takže nedošlo ani na přečtení žaloby. Posléze dva senáty Městského soudu v Praze obě mé žaloby zastavily, protože dospěly k závěru, že OSA neměl několik let způsobilost mít práva a povinnosti, neboť jako právnická osoba neexistoval (jako by bylo vyslyšeno přání ředitele OSA, který chtěl, aby soudkyně řekla, že OSA nemá právní subjektivitu, protože pan Hradec alespoň nic nedostane).

           Každá organizace má identifikační číslo (IČO), které je mj. nutné k rozlišení - identifikování - toho kterého subjektu, obzvlášť, existuje-li jich víc shodného jména. Lidi mají k tomu účelu rodné číslo. 22.1.1996 je registrováno nově vzniklé občanské sdružení OSA, které tzv. „navazuje“ na činnost OSA (navazovat mohu třeba na činnost Beatles - nejsem však jejich dědic, není to převod majetku, práv a povinností - nejsem právní nástupce). Nové občanské sdružení OSA hospodaří majetkem paralelně existující jiné organizace OSA, IČO 47114312, která inkasovala peníze pod hlavičkou zřejmě tři roky zaniklé socialistické organizace OSA, IČO 023531. Letos vzniklé občanské sdružení OSA dostává IČO 63839997, dne 30.4.1996 licenci od ministerstva kultury a na 15.6.1996 svolává své prvé valné shromáždění (s autory jedná jakoby to byl některý z předchozích OSA). Z používání IČO vyplývá, že peníze vybírá socialistický OSA, majetkem hospodaří transformovaný OSA a tuto schůzi svolává letošní OSA. Já jsem podal žalobu na OSA č.1, k soudu přišel OSA č.2 a vyloučit mne chce OSA č.3 (který nedoložil, že je právní nástupce předešlé organizace, sám se definuje, že pouze navazuje a já také nejsem jeho členem). Zdá se, že pod označením OSA vystupují dva až tři různé právní subjekty. Aby v budoucnu opět nedošlo ke zpochybnění veškerých současných ujednání, je třeba mít nejprve v těchto věcech jasno. Já osobně vyčkám konečného rozhodnutí soudů.

C) Stav morálky představitelů OSA.

Vědomé lži představitelů OSA:

           zneužívám svého postavení v práci, zmocnil jsem se vysílacího času, jsem člen organizované skupiny pěti autorů, hraji sám sebe, teletext je součástí mých žalob, nemám hudbu jinde než v teletextu, jsem přesvědčen, že za loňský rok mně náleží desetkrát víc, rozhodnutí soudu bylo až po odvysílání pořadu Nadoraz, v něm byla zmínka o vyúčtování OSA 1x za dva roky, požaduji 1 mil. Kč, ředitel OSA to zveřejnil, protože mé žaloby byly také zveřejněny, blokaci mého účtu provedl výbor OSA z důvodu teletextu, mé TV příjmy v r.1990, 1991 a 1992 rostly výrazným způsobem, atd, atd.

Skutečnost:

           nejsem a nikdy jsem nebyl zaměstnancem televize, svou hudbu na rozdíl od lidí, kteří mne z toho nařkli, nijak neprosazuji a ani to neumím. Teletext vůbec nesouvisí s mým sporem s OSA, nikdy jsem o něm nediskutoval a také není součástí mých žalob, neboť v předmětném období let 1990, 1991, 1992 a 1993 ještě ani neexistoval. Stručně řečeno, co zmínka o teletextu, to smyšlená konstrukce OSA, včetně lživých tvrzení jak jsem prý přesvědčen o tom, že mi za loňský rok náleží desetkrát víc apod. Jednak jsem takové přesvědčení zatím neměl (jako nápad to možná není špatné), jednak oficiální tiskovina OSA klidně vytiskne nehorázné výmysly, aniž by někoho napadlo, že loňský rok ještě nebyl vyúčtován. Jinak lze poslechem zjistit, že v teletextu jsou užívána díla autorů současných, klasických, našich, zahraničních i již nežijících a organizovaná skupina pěti autorů, hrajících sebe sama je tedy zbožné přání závistivých umělců z OSA (střet zájmů), uvažujících zřejmě způsobem podle sebe soudím tebe. Dvě usnesení Městského soudu v Praze, popírající existenci OSA, nevznikla po odvysílání pořadu Nadoraz, ale před ním (24.1. a 26.1.1996 a až po nich 29.1.1996 Nadoraz), v něm nebyla zmínka o vyúčtování 1x za 2 roky, ale že OSA zasílá vyúčtování až s dvouletým zpožděním. Nepožadoval jsem 1 mil. Kč a také mé žaloby nebyly nikdy zveřejněny - u soudu nebylo komu. Důvodem k svévolnému a mně neoznámenému zablokování celého mého účtu nebyl teletext, jak OSA všem namluvil, ale soudní spor. Nerozhodl o tom výbor OSA, ale ředitel aparátu Dr. Slanina, když po soudním stání vydal tento písemný příkaz účtárně OSA: „S ohledem na soudní spor zahájený zastupovaným J. Hradcem proti OSA a jeho námitkám blokujte až do odvolání jeho účet. Praha 24.10.95, Dr Slanina“.  Mé celoroční TV příjmy v r. 1990, 1991 a 1992 závratně nerostly, jak tvrdil ředitel OSA novinářům, neboť byly 43.000,-Kč, 55.000,-Kč a 20.000,-Kč.

           Čili cílevědomě vystavěná zlovolná mystifikace a lži. Umělé vykonstruování nepřítele, aby vznikla iluze oprávněnosti útoků proti němu. Vyplývá, že OSA chce napadat, útočit a pomlouvat, chce autora lidsky a existenčně likvidovat. To však nemá s činností proklamovanou statutem OSA, smlouvou s OSA, ale především s lidskou slušností vůbec nic společného.

Závěr.

           Protože OSA nepodává pravdivé informace, nemohu mít vůbec žádnou záruku, že vybral právě tolik a tolik peněz a tolik a tolik rozdělil, obzvlášť, když není přes mé žádosti schopen předložit ani účetní uzávěrku, ani podklady na základě kterých vyúčtování provedl. Vzniká dojem, že výplata autorům se neřídí skutečným užitím jejich díla, ale subjektivním přerozdělením vybraných peněz, stejně jako za aféry „OSA NOSTRA“.

           Zášť, přezírání, pomluvy, lži, porušování vlastních i obecně závazných norem, znemožnění připomínek na valném shromáždění, nereagování na reklamace, šikanování stěžovatele, veřejné osočování, zadržování peněz, nařčení z okrádání kolegů,  snaha o prezentování užívaného autora jako zločince s mafiánskými sklony. Ticho na mé žádosti o předložení důkazů pro nepravdivá tvrzení OSA, ticho na mé žádosti o veřejnou omluvu za lživá nařčení.

           To hlavní, co odhalil můj spor s OSA je nečestnost představitelů OSA. Článek v posledním Zpravodaji OSA, za který by se nemusel stydět žádný totalitní politruk, nechť zhodnotí justice. Systém pravděpodobně znějících nepravd je vždy velmi nebezpečný, obzvlášť, dostává-li se jejich autor až k paralele organizovaného zločinu.

           Dokud se budou na činnosti OSA podílet viníci současných nepořádků, kteří znají pouze lži a pomluvy, namísto upřímné snahy o nápravu chyb, nebude OSA organizací, která by mohla dát autorům, uživatelům a světu záruku seriozního jednání.

V Praze 15.6.1996                                                                        Jiří Hradec